Nedá mi nereagovat na poslední blog Břetislava Olšera, ve kterém svérázným způsobem vykládá historii druhé světové války a zjevné lži předkládá jako fakta.
Dovolím si tedy panu Olšerovi některé historické události připomenout.
Na svém blogu dští síru na adresu NATO s tím, že opět je Rusko pod tlakem agresorů a čtenářům předkládá hrdinný obraz sovětského vojáka, který bojoval proti fašismu, zatímco zlí západní spojenci nechávali ubohé sověty vykrvácet.
Tak tedy, pane Olšere, doporučuji vyhledat si informace k tomu, na jakém bojišti sovětský voják začínal. Napovím vám. Bylo to v Polsku, v devětatřicátém, po boku nacistického Německa. Zkuste se poohlédnout i po informacích o bitvě o Británii. Budete překvapen, i tam se bojovalo. Možná by neuškodilo načíst si něco o bojích v severní Africe a o vylodění na Sicílii. A v neposlední řadě bych vaší pozornosti doporučil i pár kapitol z poválečné histore. Například něco o důvodech vzniku NATO a o tom, kdo se v té době stavěl do pozice agresora, připraveného vést válku proti imperialismu, o chování Sovětského svazu například k západní části Berlína, o jeho blokádě.
Nemohu se zbavit dojmu, že jste jedna z prvních vlaštovek, která čeká, že to tu rupne a budete moci plácat do stolu výtiskem svého blogu a plamenně hlásat „já byl proti, soudruzi!“. Podobně totiž historii falšovali pětačtyřicet let soudruzi a do dnešních dnů v tom, v rámci možností, pokračují. Počítám, že soudružka Semelová má pro vás napsaný děkovný dopis, že se konečně někdo dívá na dějiny tím správným, revolučním pohledem.
Vašim svérázným výkladem historie jste plivnul na hrob všech, kteří padli v Africe, na Sicílii, v Tichomoří, při plavbě s materiálem do Sovětského svazu, u Dunkerque, na nebi Francie a Albionu a pošpinil jste památku všech československých dobrovolníků, kteří bojovali a padli v řadách armád západních spojenců.
Styďte se, Olšere.
