Opravdu dnes žijeme v bídě a hladu? Říkala to soudružka učitelka…

„A maminko, opravdu dřív všichni měli co jíst, měli všichni práci, měli kde bydlet? A opravdu dnes žijeme v bídě a hladu? Říkala to soudružka učitelka…“ Až vám s podobným názorem přijde dítko ze školy, nedivte se. Pravděpodobně je jeho třídní učitelka podobná té, která vyučuje třeťáky na jedné základní škole v Ostravě.

Rodiče jednoho z žáčků této základní školy se nestačili divit, když dítko domů doneslo vysvědčení a k němu dáreček od paní učitelky, zápisník jisker.

 „Dětem k vysvědčení rozdávala paní učitelka různé dárky ...od těchto zápisníčků, odznáčků jisker a pionýrů, po různé reklamní předměty z doby minulé.“ - maminka jednoho z žáků.

Podle paní ředitelky prý šlo o přebytky z kabinetu, které paní učitelka rozdávala dětem na rozloučenou před svým odchodem do důchodu. Jaký ale přebytek zásob byl letáček s pokyny, jak správně vychovávat ratoleti, který paní učitelka rozdávala na třídní schůzce? Píše se v něm, že „Člověk socialistické společnosti se vyznačuje ideovostí, socialistickým poměrem k práci, socialistickým humanismem...“. Snad paní učitelka z dobré vůle okopírovala pár rad ze staré brožurky a nevšimla si perel, které obsahuje. Nepravděpodobné to není.

 „Dotazy, jestli bych byla ráda, aby se vrátila doba minulá...protože paní učitelka říkala, že tehdy bylo dobře, protože měli všichni práci....mě nenechávají chladnou...“ - maminka jednoho z žáků.

Co takový nostalgický povzdech může nadělat v hlavičkách mrňousů, pro které je osoba paní učitelky tím, co jim dává základy obecného vzdělání? Prý je dokázáno, že člověk se nenaučí v žádném období svého života víc, než v prvních letech školní docházky. A i taková ne snad přímo agitačně myšlená vzpomínka se do paměti dětí může nesmazatelně zapsat. Vždyť přeci dva plus dva jsou čtyři, na začátku věty se píše velké písmeno a za socialismu bylo líp. Říkala to paní učitelka a ta má pravdu.

 „S pí. uč.jsem o záležitosti ještě ten den hovořila a chtěla jsem, aby mi celou věc vysvětlila. Určitě to nebyl z její strany úmysl jakkoli propagovat minulý režim.“ - z vyjádření ředitelky.

Myslím, že se dá vcelku oprávněně věřit slovům paní ředitelky. Paní učitelka zcela určitě nebyla zakuklený agitátor KSČM, nebyla tajný agent odboráře Zavadila, nebyla dokonce ani partyzánkou šířící ilegální tiskoviny. Přesto, aniž by sama chtěla a uvědomovala si, čeho činí, aktivně přispěla ke stavu, kdy normalizační nostalgie nemizí, množství lidí, kteří považují minulý režim za požehnání a s láskou na něj vzpomínají, překonává i ty nejhorší sny a silně posiluje sebevědomí samotných komunistů.

Nebudu prozrazovat, o kterou školu se jedná, nebudu pranýřovat konkretní lidi, nebudu zveřejňovat celou e-mailovou diskusi s rodiči žáků a paní ředitelkou. Opravdu věřím, že nešlo o úmysl a že paní ředitelka bude pro příště pozornější k tomu, co se děje v jejím učitelském sboru.

Na druhou stranu, upřímně prosím ty, kteří se s podobným jednáním učitelů setkali. Ohrazujte se proti tomu, jděte do školy, stěžujte si, hádejte se. Nedovolte, aby vaše děti chodily ze školy s myšlenkou, že za socialismu měli všichni co jíst, všichni kde pracovat, že bylo líp a že dneska žijeme v bídě a hrůze z budoucnosti. S takovou se z bolševické rakoviny, kterou je národ stále prožraný, opravdu nevyléčíme.