17. listopad – znásilněný, podupaný a zabalený do rudé vlajky
„Je tam kosa, dávám jim tak dvě stovky lidí…“
S přáteli z občanského sdružení ProtiAlt jsme se vydali podívat se, kam se posunula od léta rétorika mluvčích z tribun a jestli dav stále ovládá naše stará známá lůza. Až na Jungmaňák byl slyšet husitský chorál, neklamné znamení přítomnosti snad nejobskurnější osobnosti mezi demonstranty, taxikáře Ponerta.
Cestou od Můstku bylo jasné, že můj odhad několika stovek lidí je hodně špatny. Půl hodiny před ohlášeným začátkem se pod koněm tlačilo dobrých pět tisíc lidí. Husitský chorál vystřídal Karel Kryl. To bylo snad jediné, co připomínalo památku listopadových událostí z roku osmdesát devět. I když ve formě naprosto bestiálního zneužití.
„Ať žije Stalin“
Z Vodičkovy ulice na Václavák přicházel zhruba padesátihlavý průvod mávající rudými vlajkami s hvězdami, srpy, kladivy, podobiznou Che Guevary a nápisem SMKČ. Hoši na nás vesele mávali, provolávali slávu velikému Stalinovi a snědý chlapec v bomberu a kulichu ukazoval, jak dlouhý má prostředníček. Na místo dorazila kinderbolševická úderka, doprovázená početnou policejní stafáží. Jestlipak by policie podobně doprovázela výlet novodobých Hitlerjugend, ohánějících se vlajkami s hákovými kříži a provolávající „Ein volk, ein Reich, ein Führer“?
Nevím, zda to bylo naše vítězství, nebo u velitele akce přistálo víc žádostí od lidí a museli tedy jednat, ale během demonstrace zmizely všechny srpy, kladiva, hvězdy a odporoučel se i Che Guevara. Je ale možné, že se jen odsunuli blíž k Muzeu, kam nebylo z našeho místa vidět. V tom případě by nevyhrála slušnost, ale policie by jen dokázala, nakolik se selektivně dodržuje zákon.
Protože ale jednu hrůzu občas dokáže vystřídat hrůza ještě větší, na místo, kde před chvílí vlály rudé prapory, napochodovali důchodci s vlajkami klubu českého pohraničí. Staří, dobří a ostřílení mistři Kalašnikovů, fandové ostnatého drátu a vášniví lovci těch, co tu za dob vlády bolševika měli všeho po krk a chtěli ven za svobodou.
„Brutálně zmlátili Cacha. Žijeme v policejním státě“
V Krakovské před služebnou jakási dáma televiznímu štábu vykládala, jak brutálně zmlátili Ponertova spolubojovníka Cacha, kterého musela odvézt sanitka. Představa, že někdo na náměstí plném demonstrantů seřeže jednu z vtipných a populárních ikon protestů byla sice podivná, ale při současném globálním šílenství nebyla nereálná. Nicméně, ono to „seřezání“ bylo asi trochu jinak. Video napoví, zbytek jistě dovypráví „Pepa z depa“ Hörl.
„Konec vlády jedné strany“
Nějakých padesát metrů od podia, kde jsme v průběhu demonstrace stáli, nebyl úplně ideální poslech projevů, protože skrz nedokonalé ozvučení vše znělo uhuhlaně a obzvlášť v případě jedné z odborových mluvčích nebylo jisté, jestli u mikrofonu probíhá projev, hysterický záchvat či bouřlivý, znovuobjevený orgasmus. Souvislé věty k nám od podia doletěly jen zřídka. Některé všem stály za to, jako například nenávistný projev Ilony Švihlíkové či sbírka výkřiků, zakončená „Konec vlády jedné strany“.
Přiznám se, že obzvláště absurdita tohoto výkřiku mě dokonale zmátla, protože slyšet něco takového na shromáždění, pořádaném iniciativou, která má ve svém čele komunisty, pořádaném pro dav lidí, kde převažuje nostalgie po starých pořádcích a plném názorů, za které by se ani Goebbels nemusel stydět, je něco, co by snad ani tvůrci těch nesušších britských komedií nevymysleli.
Od mikrofonu se ozvalo „Před lety jste tady cinkali klíči“ a já se nemohl zbavit myšlenky, kolik z těch dnešních demonstrantů tehdy vůbec nějakými klíči cinkalo a kolik z nich tehdy čekalo v teple domova na nějaký výsledek.
„Zákon o příživě byl správný“
Nutno přiznat, že tentokrát jsme měli štěstí na poměrně dost rozumných diskutérů, kteří se nenechali unášet na vlnách vášně, nepoužívali jako argument výhrůžky rozbitím huby a pověšením na kandelábr. Nicméně, exotických názorů rozhodně nebylo málo. Přednáška o tom, že za komunistů nebyla nezaměstnanost, že každý musel pracovat a když nedělal, co se mu nařídilo, že šel sedět a že to vlastně bylo správné a že zákon o příživě chránil všechny slušné občany, je jeden z nich. Pochopitelně převažovalo „Za komunistů jsme se měli dobře, nevraždilo se, nekradlo se, všichni měli práci, jídlo, byty, dneska lidi umírají díky Kalouskovi po stovkách, všude jsou chudí a hladoví“. Snaha vysvětlit lidem, že z Pekárka nemá radost ani nikdo z nás, ale jeho přítomnost v parlamentu je dílem dodržování zákona, který se prostě nemůže ohýbat tak jak se zrovna někomu líbí, to byl přímo sysifovský počin. Marný, zbytečný, namáhavý. Pro takové jsme byli opět jen bandou přisluhovačů modrých strak, placení Kalouskovi provokatéři. Nuda, šeď po sto tisící a stále stejně.
Že v té době, kousek od nás, jiní demonstranti valchují názorového oponenta jsme netušili.
„Ty vole, když se nad tebou zavře dav a vidíš jenom pěsti, to je hnusný“
Demonstrace u koně skončila, zavelelo se k odchodu na Národní třídu, demonstranti naposledy zacinkali klíči, dav udělal čelem vzad a šlo se.
U podloubí plného svíček stálo pár spřízněných duší, aby připomněli demonstrantům, koho že to oslavují, aby si uvědomili, že svou účastí jen leští někomu srp, kladivo a hvězdu. Debaty s demonstranty se vedly prakticky ve stejném duchu jako na Václaváku, jen vulgárních výkřiků na naši adresu trochu přibylo a dozvěděli jsme se, že by nás měli postřílet. Dá se říst, že je to už běžná rutina.
S potrhaným transparentem a odřeným obličejem dorazil Petr Weisser, se kterým jsme si během minulé stávky užívali souboj s lůzou. Toho tentokrát dohnala, protože na Václaváku si ho demonstranti stáhli mezi sebe, pěstmi povalili a snažili se ho dokopat. Prý jen díky slušnosti několika mladých demonstrantů, kteří se za něj postavili, to nedopadlo hůř, než jen pár odřeninami.
Bohužel ale to nebylo jediné extempore, ke kterému došlo. Kdosi, nalitý, sjetý, každopádně něčím evidentně upravený, se začal navážet do demonstrujících slovy „vy čůráci komunistický“ a snažil se vyprovokovat rvačku. Jestli to myslel vážně, nebo byl jen provokatér, netuším. Prokazoval všem medvědí službu, choval se jako naprostý idiot. Za někoho takového se musím jen stydět.
„Chce se mi z nich blejt“
Cestou od Národního divadla procházeli mnozí podloubím, kde hořely svíčky zapálené na památku devětaosmdesátého. Když jsem viděl, jak tam mnozí okounějí, na hrudi mají placky s komunistickými třešničkami nebo v rukou cedule s hesly na téma „Za komunistů jsme se měli líp“, chtělo se mi zvracet. Měl jsem pocit, že to celé je jedno velké, absurdní divadlo, kde vrah přijde uctít památku své oběti. Bylo mi na zvracení z ubohosti a malosti mnohých z nich, z těch, kteří pár minut před tím tleskali extrémně levicovým mluvčím, v jednom davu cinkali klíči společně s vedením KSČM a najednou se tváří dojatě nad památkou na jakési studenty.
„Znásilněný listopad“
V posledních dnech jsem četl několik blogů, kde autoři tvrdili, že si listopadový svátek ukradli odboráři. Nemůžu s tím souhlasit. Nejen odboráři, ale česká levicová scéna památku listopadových událostí vzali, znásilnili, podupali a poplivali.
Mě bylo v té době šestnáct. Začátkem roku, na Palachův týden, jsem se šel ze zvědavosti podívat na demonstraci na Václavák, schytal jsem tam pár přes záda bílou, gumovou „láskou rodné strany“ a s kopancem do zadku jsem byl prohozen policejním kordonem se slovy „Padej domu, smrade. Tady to není pro haranty“. V listopadu mi přišlo zbytečné jít po škole někam demonstrovat, protože to bylo povolené, legální a tak jsem dal přednost cestě domů do Roudnice. Doma jsme pak s rodiči seděli u celou noc u Svobodné Evropy, máma brečela, táta nadával jak špaček a v sobotu osmnáctého jsme jeli do Prahy s tím, že prostě musíme. Sledovali jsme tak zblízka poslední záchvěvy bolševického státu, poslední mlácení lidí. Od té doby jsme jezdili den co den, do Roudnice zpátky vozili letáky, vylepovali je po městě, druhý den jen sledovali, kolik jich bylo strháno, zmuchláno a pohozeno na zemi. Čtrnáct dní po sedmnáctém listopadu mi dalo do života víc, než cokoliv jiného. Nebyl jsem vysokoškolák, nemůžu o sobě říct, že jsem se nějak o všechny ty události zasloužil, ale vím od té doby, a nezapochyboval jsem ani jednou o tom, že cokoliv co bylo po sedmnáctém listopadu bylo ve všech ohledech lepší, než to co bylo v předchozích čtyřiceti letech. Když na den mých sedmnáctin zvolili Václava Havla presidentem, byl to pro mě ten nejlepší dárek, který od té doby nic nepřekonalo.
Kvůli tomu všemu považuji včerejší shromáždění za ostudu celého národa, který si nedokáže vážit svobody a všechno poměřuje jen tím, že má někdo větší talíř, víc žrádla nebo nedej Bože snad musí sám něco udělat, aby na tom talíři něco měl. Teorie o tom, že národ zkurvený desetiletími totality potřebuje několik generací, aby se začal chovat zodpovědně a svobodu si zasloužil mají něco do sebe.
(fotografie s laskavým svolením zapůjčeny od Josefa Kukly a ze serveru Neviditelnypes.cz)
Blog je vydáván pod hlavičkou občanského sdružení Protialt, které má za úkol bránit náš stát před extrémistickými tendencemi a ochraňovat svobodu jednotlivce.
Pokud Vás blog zaujal, budeme velmi vděční, přidáte-li se se na facebooku k naší stránce ProtiAlt
Dusan Makovsky
Břetislav Olšer a jeho falšování historie, aneb Semelová náš vzor
Nedá mi nereagovat na poslední blog Břetislava Olšera, ve kterém svérázným způsobem vykládá historii druhé světové války a zjevné lži předkládá jako fakta.
Dusan Makovsky
Marta Semelová v Hydeparku
Dlouho jsem přemýšlel, čím okomentovat vystoupení komunistky Semelové v dnešním Hydeparku České televize. Bral jsem to ze všech stran, několikrát rozepsal, po vymazání sprostých slov zklamaně koukal na prázdnou stránku, nakonec jsem se rozhodl, že lépe než já její vystoupení okomentují paragrafy trestního zákoníku.
Dusan Makovsky
Od Marxe k Bátorovi za jeden den? S prstem v nose
Po delší době se vrátím k seriálu o výrazných osobnostech rudého mládežnického hnutí. Tentokrát s poněkud pikantním nádechem.
Dusan Makovsky
Pozvánka – Setkání nad lustračním a služebním zákonem
Lustrační a služební zákon jsou aktuálně poměrně frekventovaným tématem v médiích. Oba jsou obestřeny řadou mýtů, polopravd a omylů, málokdo z běžných občanů ví, proč jsou tyto zákony důležité, čemu brání a proč vlastně vznikly.
Dusan Makovsky
Julius Streicher by byl na ABB hrdý
Julius Streicher vydával v Německu týdeník Der Stürmer, proslulý antisemitismem, vyhroceným dokonce až za hranice snesitelnosti špiček tehdejšího nacistického Německa. Mottem týdeníku byl výkřik „Die Juden sind unser Unglück!„. Historii Streicherova díla přeskočím, najde si ji snadno každý na internetu. Od začátku, přes vybrané citace až po hořký konec samotného vydavatele.
Dusan Makovsky
Týden z pohledu člověk, který nestíhá
Běžně sleduji zprávy a snažím se mít dobrý přehled. V minulých dnech mi to ale přemíra práce nedovolila a tak jsem vnímal dění více méně okrajově. Jak vypadá souhrn událostí z pohledu toho, kdo prostě nestíhá?
Dusan Makovsky
Od pendreku k Ústavě
Tři setkání s komunistickým poslancem Ondráčkem během pětadvaceti let mého života.
Dusan Makovsky
Potřebujeme lustrační zákon
Lustrační zákon představuje jedinou pojistku, která, byť ne dokonale, chrání státní aparát před vlivem lidí, spjatých s represivními orgány komunistického režimu. Není to zákon ideálně napsaný, obchází se všemožnými způsoby, ale přesto lepší zákon v současné podobě, než zákon žádný.
Dusan Makovsky
MILUJU DĚTI… ALE CHCI TI USEKNOUT HLAVU A VYRVAT VAGÍNU
Představme si člověka. Na první pohled asi slušného, dobře situovaného, mladého muže. Má rodinu, krásné děti, které miluje a rád se s nimi pochlubí. Má přátele, rodiče, nejspíš manželku, kteří ho považují za fajn chlapíka, milujícího muže a milovaného syna. Vcelku idylka.
Dusan Makovsky
KANDIDÁT ČSSD Z BRNA PRAVDĚPODOBNĚ PORUŠOVAL ZÁKON O ADVOKACII
Bývalý starosta MČ Brno – střed a současný kandidát do poslanecké sněmovny za Sociální demokracii Michal Bortel pravděpodobně hrubým způsobem porušoval zákon o advokacii. Ačkoliv hodlá v parlamentu zákony tvořit, sám nedokáže dodržovat ani ta základní, závazná pro výkon advokacie.
Dusan Makovsky
Pro Babiše ne, aneb je čas jít o dům dál
Dovedu si představit jen velmi málo nedůvěryhodnějších osobností, které propadly mesiášskému komplexu a snaze za každou cenu spasit kohokoliv, ať už o to stojí nebo nestojí, než je pan Babiš.
Dusan Makovsky
10 nejčastějších lží o komunistech a socialismu
Snad každý se někdy setkal s argumenty, obhajujícími komunistickou stranu a období, kdy se tato strana v naší zemi snažila do života uvést experiment zvaný socialismus. A je charakteristické pro lidskou povahu, že úplně špatné se snaží z paměti vymazat a co se vymazat nepodaří, alespoň uzpůsobí do podoby technicolorové, takřka laskavé vzpomínky.
Dusan Makovsky
Milošu, kde jsi?
K právě probíhajícím povodním se v médiích vyjádřil kde kdo. Od vlády až po obyčejné náhodné kolemjdoucí. Od včerejška ale chybí vyjádření toho nejvyššího z nejvyšších, Miloše Zemana.
Dusan Makovsky
Den dětí nevesele, na dětském hřbitově v Ďáblicích
Na vzdáleném konci hřbitova v Ďáblicích je místo, o kterém mnoho lidí netuší, že vůbec existuje. U zdi se nacházejí šachty hromadných hrobů, plné pozůstatků lidí, umučených a popravených nacistickým a komunistickým režimem. V hromadných hrobech tak vedle sebe leží těla Gabčíka, Kubiše, Morávka, ale i Zdeny Mašínové či faráře Toufara. Dlouhá léta bylo tento kout hřbitova jen skládkou a zanedbaným koutem bez špetky piety.
Dusan Makovsky
Místopředsedové Starec a Škromach, lháři ve vedení ČSSD
ČTK vydala zprávu o výzvě k dodržování Bohumínského usnesení, předané vedení ČSSD zástupci antikomunistických iniciativ. Součástí zprávy je i citace místopředsedy strany Starce, který se vyjádřil ve smyslu, že ze strany ČSSD je Bohumínské usnesení dodržováno.
Dusan Makovsky
Jak nám v Lidovém domě nechtěli nalejt aneb demokracie ČSSD v praxi
Platforma bez-komunistů.cz ve středu 22. května uspořádala happening před Lidovým domem, během kterého předala vedení ČSSD výzvu k dodržování stále platného Bohumínského usnesení a připomněla představitele Sociální demokracie zavražděné a umučené komunisty.
Dusan Makovsky
Socialisté, dodržujte, co jste si sami usnesli
Bohumínské usnesení je stále platný závazek, který byl přijat na 27. sjezdu ČSSD v roce 1995.
Dusan Makovsky
Dialog – stalinistický měsíčník, napojený na KSČM
Ano, Stalinovi vděčíme za to, že se českoslovenští komunisté a spolu s nimi náš lid správně orientoval v poválečné situaci, v procesu národní a demokratické revoluce, jež přerostla v revoluci socialistickou zásluhou gottwaldovského vedení, které zmařilo puč reakce v únoru 1948, jež usilovala o restauraci kapitalismu.
Dusan Makovsky
Ještě že ta Horáková dostala provaz, aneb první máj ve Fučíkárně
Tušil někdo z vás, že Milada Horáková byla prostitutka a že vraždila malé děti? Že máme lesy plné zavražděných podnikatelů? Že kdo má židovské předky, je fašista? Že Nečas s Kalouskem jsou krvavé bestie, horší než Stalin? A že v Bohnické léčebně dávají propustky zájemcům o účast na prvomájové veselici?
Dusan Makovsky
Jak jsem se nestal neonacistou
Dostal jsem předvolání k výslechu. Prý jako majitel domény www.hitlerjugend.cz propaguji a podporuji nacismus. Nevadí, že na této doméně načítám obsah webu www.komsomol.cz, vadí jméno domény.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 77
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3756x
Jsem clenem ODS na Praze 14.
Mé blogy jsou zpravidla psány pro server Eportál
Seznam rubrik
Střední školy
Nepřehlédněte
- Verstappen ovládl sprint v Číně, daleko za ním druhý Hamilton a třetí Pérez
- Politické vedení Hamásu zvažuje přesun z Kataru, možná do Ománu
- Vondroušová odrazila světovou dvojku: Když budu hrát pomalu, tak nevyhraju
- Ulich opět hlásí zájem o akcie fotbalového klubu, Hradec s prodejem nespěchá
- Místo pravých vajec falešná. Hnízdícím ptákům vyrobili vejce slévači
- KLDR otestovala mimořádně velikou hlavici pro střely s plochou dráhou letu
- Létající pivovary nabízejí ojedinělé chutě i styly, pivaři je vítají
- Pro čtrnáctý titul za sebou, pro 303. výhru v řadě. Anebo USK zaskočí Žabiny?