Tři setkání s komunistickým poslancem Ondráčkem během pětadvaceti let mého života.
Palachův týden, leden 1989
Je mi čerstvých šestnáct, před pár dny jsem byl na demonstraci k uctění památky Jana Palacha, kde jsem schytal pěkných pár kopanců a ran přes záda obuškem. Doma brečí máma, nadává na zkurvený komunisty, co jí pokopali syna, já sedím s tátou u Televizních novin a nevěřícně poslouchám esenbáka, který vykládá o tom, že demonstranti byli ozbrojeni, jak bylo nutné zakročit a udržet pořádek a jak všechno proběhlo podle zákona.
Období před volbami, podzim 2013
Za pár týdnů mi bude jedenačtyřicet, vrátil jsem se ze Staromáku, z koncertu Nikakda Nezabuděm, na kterém jsem vypomáhal a dozvídám se zprávu, že za komunisty v Hradci Králové kandiduje jistý Zdeněk Ondráček, bývalý esenbák, který v lednu 1989 mlátil lidi a v Televizních novinách vykládal o ozbrojených demonstrantech a o tom, jak bylo nutné udržet pořádek a jak všechno proběhlo podle zákona.
Několik dní před Palachovo týdnem, leden 2014
Je mi čerstvých jedenačtyřicet, včera jsem seděl v hospodě a řešil, jak by bylo dobré připomenout výročí smrti Jana Palacha. Ze zvědavosti procházím stránky Poslanecké sněmovny a narážím na jméno Zdeňka Ondráčka, bývalého esenbáka, který před pětadvaceti lety mlátil lidi tam, kde jsem dostal pěkných pár kopanců a ran přes záda obuškem a který večer vykládal v Televizních novinách, jak byli demonstranti ozbrojeni a jak bylo nutné zakročit a jak vše proběhlo podle zákona.
A nestačím se divit. Ten, který se vypracoval od mlácení slušných lidí, nespokojených s šíleným komunistickým režimem, sedí v ústavněprávním výboru a komisi pro kontrolu BIS.
Ve stínu fízlovské minulosti Andreje Babiše se tak nenápadně skrývá opravdu absurdní a nemorální případ, kdy instituci důležitou pro národní bezpečnost kontroluje a nad Ústavou, nejvyšším zákonem republiky bdí někdo, kdo aktivně a se zbraní v ruce sloužil zločinnému režimu a násilím potíral snahy lidí o svobodnější život.
