Dovedu si představit jen velmi málo nedůvěryhodnějších osobností, které propadly mesiášskému komplexu a snaze za každou cenu spasit kohokoliv, ať už o to stojí nebo nestojí, než je pan Babiš.
Kdykoliv někde čtu o jeho politickém snažení, nemůžu si nevybavit slova mé přítelkyně „Je to k jídlu? Ne, je to od Babiše“, kterými glosuje většinu výrobků, pocházejících z rodiny Agrofertu. Bez ohledu na to, jestli jde o recyklovanou strouhanku vydávanou za rohlíky z Penamu, separátové orgie z Kosteleckých uzenin nebo drůbeží výrobky s dvacetiprocentním obsahem masa. Jde o jeden hnus vedle druhého.
Nějak se nedokážu přesvědčit o tom, že jeho vztah k politice a národu se nebude řídit podobnými principy. Samá náhražka, aby se národ zasytil, ale v konečném důsledku zbyde jen průjem a hnusná pachuť v puse. Zkrátka ideální politik pro diváky Babovřesk a hloupější část levicových voličů, čtenářů Blesku, Aha a Pestrého života, kteří už zlomili hůl nad sociálními demokraty a komunisty, ale stále naivně věří ve spasení ze strany podivných existencí, jakými jsou Tomio Okamura nebo Vít Bárta.
A stejně jako v potravinářství a politice nedůvěřuji panu Babišovi ani v jeho podnikatelských snahách na poli vydavatelském. O nezávislosti Mafry jsem neměl nikdy žádné iluze. Ostatně, stejně jako o jakémkoliv jiném vydavateli novin. Což je ostatně v pořádku. Vždy je někde nahoře nějaký majitel, který má své zájmy a názory. Nicméně, k některým mám větší důvěru, jako například k panu Bakalovi, k některým menší, což je případ pana Soukupa a k některým žádnou. Pan Babiš patří do té poslední skupiny. Obávám se, že tituly Mafry se v rodině Agrofertu změní v prapodivnou hlásnou troubu jeho pološílených vizí, říznutou opravdovým bulvárem a stanou se parodií na solidní zpravodajství.
Proto jsem se rozhodl zásadně omezit psaní svých blogů na portálu iDnes. Jak se říká, občas je potřeba jít o dům dál. Čtenost mých blogů byla zpravidla výborná, odezva na ně přiměřená, většina z nich splnila svůj cíl a donutila mnohé soudruhy vidět rudě a mít náběh na mrtvičku a reakce v mailu bývaly občas výborné, milé a přínosné. V podstatě nebylo na co si stěžovat. Jen zkrátka pana Babiše nemůžu nijak překousnout a odmítám generovat čtenost čemukoliv, co je s tímto pánem spojeno.
Proto se loučím, děkuji všem, které mé psaní bavilo, za jejich podporu, přeji všem, kterým mé psaní zvedalo tlak, aby to s nimi brzo šlehlo někde jinde. Děkuji spřízněným duším a přátelům blogerům, se kterými jsme založili před časem občanské sdružení ProtiAlt, adminům iDnesáckých blogů, se kterými se kupodivu vše vyřešilo smírně a v pohodě, Ottovi Černému a Jakubovi Rothovi, se kterými jsem se zatím nestihl setkat osobně, ale jejichž přítomnost v diskusích vždy povzbudila. Děkuji vlastně i všem čtenářům.
Pokud mi bude schválena registrace na blogu Respektu, uvidíme se snad tam. Pokud ne, pak snad někde jinde. Ať už na neviditelném psovi, e-portálu, pravém prostoru nebo zprávách zprava. Zdejší blog rušit nebudu, jen na něj zkrátka psát nebudu. Snad čas od času, o panu Babišovi… .o)
Krásný večer
Dušan „makovec“ Makovský
