Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem (zase) potkal lůzu, aneb sto tisíc proti pěti

21. 04. 2012 20:16:35
Neodolal jsem a vyrazil jsem se podívat, jak se vyvinula lůza, o které jsem psal minulý rok a se kterou jsem se potkal během odborové stávky. A stejně jako vloni se i teď omlouvám za některé vulgarismy, které v textu padnou, protože bez nich by to nebylo ono.

Na úvod musím říct, že nemyslící dav, ovládaný levicovými politiky a odborovými bafuňáři doznal mnoho změn. K horšímu. Je agresivnější, hlasitější, nabubřelejší, má mnohem víc chapadel a je podlejší. Zkrátka, lůza dozrála do puberty. Hlavně jedna z hlav, které lůzou hýbají, Zavadil (ne, nemám chuť tu osobu oslovovat jako pana Zavadila) se proměnila v něco extrémně arogantního. O zavadilovi ale až o něco později.

Úmyslně vynechám rozbor toho co zaznělo během demonstrace z podia, to nechám povolanějším, sám si ty hromady hnoje musím teprv pustit ze záznamu. Zavěnuju se jen tomu, jak akce vypadala z pohledu "druhé strany barikády".

Je smutné, když pod různými články na idnesu, novinkách nebo na facebooku čtu názory, že by se odboráři měli jít zahrabat, jak by ti co přišli demonstrovat měli raději makat a šetřit a ne hlásat, jakou mají bídu a pak si autem udělat výlet do Prahy a pak vidět, že se nás v reálném, nevirtuálním světě sešla jen hrstka. Netuším, jestli kromě nás byla na Václaváku ještě jiná skupinka, ale mám neblahý pocit, že se nás proti stotisícihlavému davu lůzy sešlo jen pět. Čtyři, ktří jsme se spontánně domluvili na Facebooku a jeden postarší pán, který vcelku neohroženě korzoval davem s transparentem v ruce.

Sešli jsme se před polednem pod koněm, od pódia nás vítal zpěv Waldy Matušky, poopravovali jsme si transparenty, protože jednomu se drobet zhroutila konstrukce a mě se nevyplatilo nastoupit s cedulí do vagonu metra, který už svážel odněkud z nádraží demonstranty. Sluníčko svítilo, okolochodící turisté se usmívali a očekávali nějakou veselou taškařici a i ti, co se chystali na demonstraci byli sdílní a veselí. Bylo znát, že odboroví ultras jsou ještě někde na cestě a jediná hysterie zaznívala z pódia, kde Waldu vystřídala jakási nadmíru hysterická žena.

Od Hlavního nádraží se blížila první větší organizovaná skupina odborářů. Postavili jsme se na kraj magistrály, že je přivítáme klidně, tiše, jen s transparenty v rukou. Ono to ostatně jinak ani nešlo, protože slušnost musí být a na agresi a vulgarity měl dnes patent někdo jiný. Sprška kretenů, vocasů, sráčů, kalouskovo placených agentů, zasraných feťáků dopadla prakticky bez varování. Oproti loňskému roku to byl prakticky nepřerušovaný tok nadávek. Ale budiž, s tím se tak nějak dalo počítat, že se dozvíme něco o svých zkurvených rodičích, délce vlastních pohlavních orgánů a o tom, že nás vlastně oni všichni živí.

Od davu nás poměrně úspěšně oddělovalo pár policistů, kteří poté, co byli znectěni naši předci až do dvacátého kolene dostali od jakéhosi ohvězdičkovaného šéfa příkaz, aby se od nás nehli ani na krok. K tomu se též za chvíli vrátím.

Od nádraží se začal blížit další dav, tentokrát vedený Zavadilem. Došli k nám a v tu chvíli jsem měl pocit, že sleduju novodobou předělávku Občana Brycha. Zavadil došel k policistům, ukazoval na nás a doslova prohlásil "Uklidíte je vy, nebo si je máme uklidit my?" Odpověď policisty jsem bohužel v dalším přívalu sráčů a kund neslyšel. Každopádně se dav dal opět do pohybu a my se dozvídali další pikantérie z našich životů, například to, že jsme čistě vymydlení a tím pádem určitě nepracujeme, ale okrádáme ty chudáky, co jdou demonstrovat, že by s náma komunisti zatočili, padl za vlast kolegův transparent, který se povedlo uchvátit jednomu z mnoha odborářů, kteří se na nás sypali a které policisté občas nestíhali odrážet. Zaslechl jsem z davu něco o lucernách, ale tak nějak doufám, že jen v davu byl zaměstnanec správy silnic z Ostravy a obdivoval promyšlené osvětlení magistrály. Musím ocenit, že na nás vzduchem přiletěl jen nějaký zmuchlaný papír a všichni si odplivovali na zem a ne na nás.

Každopádně lůza ukázala nejen drápy a zuby, ale předvedla, že je od minula silnější v kramflecích, že si ji odboroví bafuňáři, ruku v ruce s partou socdemáckých a bolševických vůdců dokonale ochočili a že se z ní stává skoro poslušný a na povel vycvičený dav. Lůza se dokonce naučila poučovat o tom, jak bylo za komunistů dobře, že my o tom hovno víme, protože sme mladí cucáci a že kdybysme zažili socialusmus, tak bysme věděli, jak krásný život to byl.

Davy prošly, my se odsouvali směrem k pódiu, abychom si vyslechli projevy. Jeden policista na otázku, jestli můžeme přeběhnout magistrálu, když nic nejede odpověděl, že klidně, že stejně musí s náma. S pocitem, že "kdyby něco tak máme za sebou rameno zákona" jsme se vnořili do davu, občas lidsky podiskutovali, občas si vykoledovali zase nějakého toho vraha hladovějících ostraváků, jakási dáma se po mě ohnala ve snaze mě asi jednu vrazit, chvílema jsme diskutovali s oním neohroženým chlapíkem, který doplňoval náš počet na pět a který vyprávěl, že mu už kdosi nutil pětikilo, že mu určitě dá víc, než mu dává Kalousek, všechno s pocitem, že kdyby někomu ruplo v bedně, uniforma nás z toho vytáhne. Jenže chyba lávky. Policista fuč, davy okolo houstly, naše transparenty tomu úměrně šly níž a níž, pískot naopak stále sílil a tak jsme vyklidili bitevní pole.

To vše za zvuků písní Karla Kryla, který pravděpodobně v hrobě simuloval kaplanovu turbínu a rotoval opravdu rychle. Měl jsem tu čest si s ním před listopadem 89 chvíli dopisovat (div, že mě, tehdy šestnáctiletému fanouškovi od něj ty dopisy docházely), ale poznat se s ním po jeho vávratu do Čech. A troufám si říct, že právě on by byl z toho, že se národ mění ve zmanipulovanou lůzu smutný víc než kdokoliv jiný.

Postavili jsme se koni pod zadek, z projevů měli kulový, protože se tam vzadu ozývalo jen mumlání, ale užívali jsme si ten nádherný pocit absurdna, kdy pod pódiem začali tleskat/pískat/troubit/volat hanba (možno různě prokombinovat) a ta větší část davu, která prostě nemohla tušit kdo a o čem na pódiu vlastně mrmlá začala tleskat/pískat/troubit/volat hanba jako na povel s nima.

Další naprosto absurdní moment, který ovšem nepostrádá jistou, poměrně jasnou symboliku bylo, když se z davu nejprve vylíhla parta mladých komsomolců, která jásala a tleskala na povel a pár minut po nich početná skupina příznivců DSSS, kterým se od pleší odráželo jarní sluníčko a kteří taktéž na povel jásali a skandovali.

Než jsem vyrazil z domova, přečetl jsem si na internetu plány, že po skončení demonstrace se mají odebrat k úřadu vlády. Proto jsme se lehce před druhou hodinou, kdy měla původně demonstrace končit pomalu odsunuli do metra, že si cestu k vládě zkrátíme a předběhneme dav. V tu chvíli jsme zbývali jen tři, protože čtvrtého povinnosti odvelely pryč. Ale to už vlastně byl epilog za celým dnešním děním.

Před poctivě oploceným sídlem vlády jsme zpočátku byli jen my, hromada policistů a televizní dodávka. Má drahá mi se smíchem volala, že v televizi hlásali něco o třech osamocených odpůrcích demonstrace. Chvíli po uvelebení se na schodech státního zastupitelství přišel asi jediný příjemný moment celého dne, kdy nám policistka přišla oznámit, že odboráři cestu k vládě odvolali a že teda asi dojde jen pár lidí. S paní, či slečnou policistkou se dalo vcelku dobře a příjemně diskutovat o politice, platech a životě policistů, kolegu Honzu znásilnila Česká televize, kde byli zvědaví proč tam vlastně jsme, jestli jsme nějak organizovaní nebo jestli jsme tam šli sami za sebe z přesvědčení a do toho se začaly trousit skupinky lidí z Václaváku. Většina z nich už se vymanila z vlivu kolektivni stádní psychózy a dalo se s některými debatovat, obzvlášť s chlapikem z Romské občanské iniciativy. Tam jsem zase nabyl pocitu, který jsem měl vloni prakticky celou dobu, ale dnes až na tom klidném místě před vládou, že bych s těma lidma u piva našel asi hodně společnou řeč. Trochu komicky působil pán, který se na nás vrhnul s výkřikem "vy sráči, měli ste s těma cedulema jít na václavák, tam byste dostali do držky, jste poserové, tady jen děláte ramena".

Chvíli před čtvrtou jsme se rozpustili do davu a vyrazili každý ke svému domovu. Nevím jak ostatní, ale já osobně s hodně hořkou pachutí v puse, kterou jsem musel zalejt pivem U žraloka z toho, že jsme tam byli v poměru jeden ku dvaceti tisícům. Nechci moralizovat, nějak se stavět nad jiné, ale když čtu na blozích články těch, kteří stejně jako já odmítají tuhle podobu politického boje české levice, nemůžu se ubránit jedné, zcela zásadní otázce. Kde jste vsichni byli?

Drobné PS: děkuji nepodepsanému autorovi e-mailu: Seš hromada sraček, měli ti tam tu ceduli narvat do prdele a rozkopat držku

Autor: Dušan Makovský | sobota 21.4.2012 20:16 | karma článku: 46.44 | přečteno: 13061x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Karel Trčálek

Hledání ztraceného šílenství

Může mi někdo vysvětlit (rozumně samozřejmě), proč dobrá polovina lidí pod mými blogy mluví stylem, jako by byli z nějaké ujeté maloruské sekty?

20.7.2017 v 17:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 71 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Multikulturalismus a realita

Všechno podstatné je vlastně obsaženo v názvu článku Jiřího Turnera „Multikulturalismus nefunguje, multikulturalismus existuje“, který byl podnětem k tomuto mému textu. Je to tak, různé „kultury“ se mísily už v prehistorii...

20.7.2017 v 15:06 | Karma článku: 12.35 | Přečteno: 997 | Diskuse

Tomáš Králíček

Zkorumpovaná městská rada? Švába na ni!

Není až tak výjimečné, když jsou politici zkorumpovaní, když sami nedodržují zákony, případně si je přetvářejí k obrazu svému. Možná o to výjimečnější je, podaří-li se je odhalit a potrestat tak, že na to nikdy nezapomenou.

20.7.2017 v 14:13 | Karma článku: 7.62 | Přečteno: 252 | Diskuse

Libuse Palkova

Kdyby muži mohli otěhotnět

"Kdyby muži mohli přijít do jiného stavu, už dávno by prosadili za znásilnění trest smrti". Tahle moudrost doktora Plzáka není ani zdaleka tak známá, jako profláknuté „zatloukat, zatloukat, zatloukat", ale je vtipná.

20.7.2017 v 13:09 | Karma článku: 14.13 | Přečteno: 418 | Diskuse

René Melichar

Stárnu nebo blbnu? aneb mám nové brýle

„Stáří je blbec,“ říkával můj pětaosmdesátiletý dědeček a musím říct, že já to naštěstí ve svých třiačtyřiceti letech zatím nijak nepozoroval,

20.7.2017 v 9:05 | Karma článku: 17.40 | Přečteno: 451 | Diskuse
Počet článků 77 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3717
IT na volne noze, s vice ci mene pravicovymi nazory, realista, dvojnasobny stastny otec, avsak stale spokojene svobodny, prazak, dymkar, sezonni alkoholik, milovnik RPG her a fantasy knizek, v diskusich na iDnes pod nickem makovec123.

Jsem clenem ODS na Praze 14.

Mé blogy jsou zpravidla psány pro server Eportál






Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.