Jak jsem potkal lůzu

Dnes jsem se rozhodl, že nebudu nečinně sedět doma na zadku, užívat si volna, které nám seslaly rudooranžové odbory, ale že půjdu aktivně dát najevo co si o stávce, odborech a jejich sociálněbolševických loutkářích myslím. Byl jsem u ministerstva financí a potkal jsem tu nejodpornější lidskou hmotu, jakou kdy skupina demagogů mohla vytvořit. Potkal jsem lůzu.

Předem upozorňuji a zároveň se omlouvám redakci iDnes, adminům blogu a citlivějším povahám, ale některé repliky budu citovat tak jak padly. Tedy bez cenzury.

Hned na začátku musím vyslovit pár poděkování.

Největší asi skupince několika lidí, ke kterým jsem se u Jiráskova mostu přidal, od kterých jsem nafasoval transparent a se kterými jsem došel procházkou přes Karlův most až k ministerstvu financí.

Musím poděkovat, tentokrát naprosto bez ironie policii ČR za naprosto ukázkovou, perfektně provedenou práci, za to, že byli komunikativní, spolupracovalo se s nima nikoliv stylem „musíte“, ale „pojďme spolu vymyslet, jak to udělat aby to bylo co nejmíň problémové“.  Zvášť policisté z antikonfliktního týmu mají můj hluboký respekt.

Musím poděkovat pražským tramvajákům, kteří měli tu odvahu a vyjeli do ulic, protože zatímco na ostatní se zítra zapomene, oni budou mezi svými odborovými kolegy muset fungovat dál. A dlouho, předlouho se jim tohle nezapomene. A podle toho, co zatím problesklo novinami se mají na co těšit. Zatímco sliby byly, že vztahy zůstanou přísně kolegiálními a že se jim nebude nijak bránit, uličky hanby a obstrukce při výjezdech mluví o opačném přístupu. Skoro se stydím, že jsem kdysi pár let mezi tramvajáky též patřil.

Musím poděkovat těm několika málo lidem, kteří dostali podobný nápad a nechtěli jen plácat hubou na internetu nebo v hospodě, ale přišli své mínění dát najevo veřejně, nebo alespoň podpořit těch několik nás idealistů, kteří jsme se tam sešli.  Z těch které více či méně znám děkuji panu senátorovi Štětinovi a zdejšímu blogerovi Shaanovi.

Musím poděkovat panu Kalouskovi, který mě dnes definitivně přesvědčil o tom, že má (dámy prominou) koule. A zároveň s tím, jak jeho předstoupení před dav prezentují sami odboráři děkuji i jim. Jejich popis mě uvedl přímo v orgastické nadšení plné smíchu.  Sice jsem neviděl, že by pan Kalousek sám zatlačoval davy lidí do podchodu, ani že by tamním ženám od něj hrozilo nebezpečí, ale je možné že jsem se přehlédl a že ze dveří ministerstva vyjel na malotraktoru a s ďábelským úsměvem naháněl nebohou Maryčku Magdónovu po Malé straně….

Komu už ale nemůžu poděkovat jsou sami odboráři.  Do dnešního dopoledne jsem byl schopný chápat, že nespokojený dav odborářů někam příjde, zachřestí klíčema, zamává fangličkama, zapěje píseň práce, vyslechne si projev některého ze soudruhů předsedů, či některého z představitelů spřátelených partají. Po dnešním dni tahle představa padá, moje tolerance se limitně přiblížila nule.

Odboroví bossové, poňoukaní bolševickými a sociálnědemokratickými politiky, v čele s politickými kreaturami, jakými jsou pánové Filip, Sobotka či Paroubek stvořili tu nejodpornější esenci nejubožejších lidských pudů, stvořili dav odborářské lůzy.

Slovem lůza nehodlám nijak útočit na konkrétní jedince, nebo alespoň ne va většinu z těch odborářů, kteří dneska byli před ministerstvem financí. Dovedu si živě představit, že s velkou částí z nich bych v hospodě u piva našel společnou řeč, možná bychom se rafli o politice a pak se pár rumama usmířili. V davu byly vidět poměrně sympatické maminy, dokonce jedna holčina, za kterou by se nejeden z nás na ulici otočil. Byl tam starý havíř v uniformě, který sice zpočátku nadával, ale pak jsme se shodli v tom, že i jemu současné odbory vadí, že se starají víc o politiku než aby se starali o zaměstnance před jejich zaměstnavatelem. Na druhou stranu, bylo tam pár neinteligentních tváří, mezi kterými zvášť vynikal mladík v tričku s třešničkami a nápisem KSČM.  Lůzou nazývám dav, který z těchto identit vznikl neustálou masáží, zpracováváním, vymýváním mozků, sugestivními projevy, za které by se ani dr. Goebbels nestyděl a neustálým přesvědčováním, že oni jsou ta hybná síla, která je potřeba, kterými je častují výše jmenované kreaturky.

K ministerstvu jsme dorazili tak nějak půl hodinky před hlavním pelotonem odborářů. Odložili jsme cedule ke zdi a do minuty tam byli mládežníci (věřte, opravdu smutný pohled a poslech), vyčítající nám, že nic nechápeme, že je Kalousek zloděj, jeden, zřejmě náruživý čtenář Britských listů nás přesvědčoval, že celé volby byly zfalšovány. Chyběla už jen nabídka modré nebo červené pilulky a útěk z Matrixu.

Po dohodě s policií jsme se odebrali bokem od vchodu, prý aby se odboráři necítili příliš ohroženi a nebyli přehnaně agresivní.  Zhruba v tu dobu je má skepse z toho, že jsme tam sami rozptýlena tím, že se tam stavil pan senátor Štětina a zahlédnutím Shaany u vchodu do budovy. Po čase k nám přibyli ještě dva, tři pánové a dva kluci s nápisem, který se mi povedlo rozluštit až doma z fotografíí v novinách. A to bylo tak všechno. Možná jsem někde někoho přehlédl, ale obávám se, že minimálně v tomhle jediném ohledu odbory dnes zvítězily.

Ve chvíli, kdy dorazil hlavní průvod začalo být veselo. V tu chvíli to celé vypadalo, že občas k nám někdo zabrousí, pokecá, vyměníme si zdvořilosti a pojede se dál. Jenže člověk míní, pánbůh mění. Prvních pár návštěv té naší strany barikády opravdu bylo čistě verbálních, vedených slušnou debatou, ale začalo přicházet čím dál víc lidí s nápisem stávka na klopě, s foťáky a kamerami a se zběsilým výrazem, který by se u některých dal přeložit jako „Doma ukážu Mařeně co tady mají za paka“, u jiných, více spikleneckých jako „Založím si vás do archívu, hajzlíci, až nadejde den, zůčtujem spolu“ si nás fotili a natáčeli. Vrcholným zážitkem  byl postarší pán, který nás fotil a ve chvíli, kdy jsem  poodstoupil, něčím zrovna zaujat procedil „mě neutečeš, čuráku, tebe si taky vyfotim“ a který pak zahájil dialog podle hesla „tykáme si a oslovujeme se soudruhu“. Což ostatně bylo dobrým zvykem i většiny ostatních.  Slušné oslovení „Vy“ se zřejmě nevede, staré zvyky se těžko mění.

Ve chvíli, kdy vyšel ven pan Kalousek to vypadalo víc než napínavě. Přiznávám, že jsem čekal kdy dav vyplivne jeho zohavenou mrtvolu. A musím před panem Kalouskem smeknout, protože ukázal víc odvahy, než jakýkoliv jiný kontroverzní politik před ním. Přesný průběh znám jen ze záběrů kamer, každopádně výkřiky „Kalousku vylez“ (všimněte si, opět Ty) a následné udivené výkřiky „On má tu drzost sem přijít“ tomu dodávají příchuť jemného, suchého britského humoru.  A finále s tím, že „šel proti nám, jen tak tak, že jsme zachránili ženy“ je už jak z kameňákové série režiséra Trošky. Už tam ale začala bestie jménem Lůza vystrkovat chapadla.

Ukázala je naplno ve chvíli, kdy se dav rozhodl pokračovat dál. S policií jsme se dohodli, že zalezem ke stěně, abychom odborářům nebránili v průvodu. Před nás se pro sichr postavilo pár policistů. I tak Lůza naši přítomnost vyhodnotila jako krajně nebezpečnou a jeden z prvních okolojdoucích odborářů hmátl po mém transparentu, jiný se začal sápat na spoludemonstrujícho chlapíka z naší skupiny. Začaly padat první hajzlové, sráči, prvních pár lidí nám (se silně vlhkým přízvukem) oznámilo, že „vy svině žijete z naší práce“. Pořád ale lůza jen vystrkovala růžky. I když chvílema to byly spíš pořádné rohy. Například ve chvíli, kdy z davu vylétl kdosi, ne nepodobný herci Srstkovi s vysvětlením, že bychom měli všichni dostat do huby.

To už pohledy okolojdoucích ztrácely přítomný výraz, nahradil je pohled fanatiků, bestie Lůza zašala naplno zpracovávat jejich mozky. Z pár policistů před námi se stal poměrně úctyhodný, několikařadý kordón, ale i ten nezabránil, aby z davu nevyběhl dvaceti, pětadvacetiletý mladík s třešničkami a KSČM na triku, který se proboural skrz policisty, vyťal mi pěstí  jednu do ramene  (zřejmě ve vzteku spatně mířil) a s výkřikem „Dej to sem, ty kundo“ mi rozlámal transparent se slušnou žádostí, aby se raději vrátili do práce. To byl zřejmě startovní povel pro naší milou Lůzu, protože ve chvíli, kdy jsem si šel vzít jeden z transparentů opřených o zeď, zahlédl jsem, jak jiný odborář vcelku nevybíravým způsobem narazil na zeď zhruba šedesátiletou dámu, která s námi šla od Jiráskova mostu až k Financím. Jiný, postarší odborář o holi se pro změnu pokoušel na zeď nalisovat tmavovlasou paní, která v tom našem hloučku byla. Díky policistům v modrých vestách naštěstí zůstalo jen u toho. Jenže okoloproplouvající Lůza stále neměla dost.  Po chlapíkovi, který stál hned na kraji se natahovalo čím dál víc chapadel, padaly další a další nadávky a policisté měli plné ruce práce ty chapadla odrážet.

To už vzduchem nelétaly jen kurvy, píči, sráči a plivance, ale vedle mě stojící policista schytal vcelu solidní prdu pomerančem. Jestli byl ten pomeranč určený mě, nebo jen některý odborář uznal, že pojídáním pomerančů podporuje vykořisťování španělských pěstitelů pomerančů a tak ho zahodil, to už se zřejmě nikdy nikdo nedozví. Každopádně, potkat toho policistu někdy v civilu, má u mě panáka jako bolestné. Sem tam nám k nohám přistála nějaká ta flaška od pití, občas něco, bůh ví co zabubnovalo na ceduli, kterou jsem měl nad hlavou…

A pak najednou klid. Lůza se přesunula směrem k úřadu vlády a já si uvědomil, že jsem měl strach. Strach z té lůzy. Předpokládám, že ostatní na tom nebyli jinak. A nebyl to strach o to, že bych dostal přes hubu. To se občas stává, i v lepších rodinách. Byl to strach z toho, že něco takového, jako Lůza, která si dupne a chce zvrátit výsledek voleb, která naprosto zpochybňuje to, že vláda (a teď se zkusme nedívat na existenci a průšvihy Veverek a na to, nakolik kdo souhlasí či nesouhlasí s vládními kroky.. ani já nejsem úplně ze všech nadšený) dostala ve volbách většinový mandát k tomu, co dělá. Viděl jsem zfanatizovaný, hluchý a slepý dav lidí, u kterého naši levicoví politici a vyžraní odboroví šefové v rámci boje o vlastní koryta zadupali do země veškerý zdravý rozum a udělali z něj doslova a do písmene Lůzu. Nejednou mě během dnešního dopoledne napadla podobnost s událostmi před únorem 1948, nejednou jsem si představil, že by takovým, jako byli ti dneska kdokoliv dal do ruky flinty, jako kdysi lidovým milicím. Dostal sem strach z toho, jak silným nástrojem v rukách politiků je zfanatizovaný dav a z toho, jak účinně a bez servítek toho naše levice využívá.

Nevybavuju si, kdy by od listopadu 1989 něco podobného využívala některá z pravicových stran. Dokonce ani proklínaná ODS se k něčemu takovému nesnížila a nácky z DS osobně nepovažuju za pravicovou stranu, ale za ultralevici. Využívat davy k něčemu takovému je v našich krajích zřejmě doménou pouze levice.  A svým způsobem mě to u ní nepřekvapuje. Byť KSČM měla být dávno minulostí a Filip i se svými soudruhy měli dávno rubat uhlí v dolech. Ostatně, tam by byli těm svým dnešním ovečkám blízko. Sociální demokracie zvolením  velkovezíra Sobotky zapadla zhruba na stejnou úroveň hnusu, v jaké ji nechal socdemführer Paroubek a tam jsou tyto praktiky zřejmě běžné.

Policista (ten s tím pomerančem) se mě po skončení ptal, jestli nám to za to stojí, provokovat, vyjadřovat nesouhlas. Odpověděl jsem mu, že do dneška to byl spíš sport, ale po dnešku by to měla být povinnost všech, kterým není ukradené to, že Lůza znásilňuje demokracii. A to myslím smrtelně vážně.

A pánům odborovým šéfům, těm vyžraným bojovníkům o korejtka bych rád vzkázal jedno...  ačkoliv jsme všichni celé dopoledne byli velice korektní, slušní, byli jsme jimi prezentováni jako provokatéři, nasazení Kalouskem a bůh ví co ještě, rád bych vám řekl jedinou větu: Začněte poctivě makat, nedělejte z davů idioty a lůzu, nelžete a vůbec, odeberte se v řiť. Neděkuju.

Dodatek k lodnímu deníku:

Něco málo po 24 minutě je to o čem píšu výš. Natáčeno chviličku po tom, co mi lůza rozdupala košíček cedulku. Zvláštní pozornost doporučuju věnovat okamžiku, kdy se otáčím (to hroší mládě v modré košili) dozadu. Je tam vidět stařík, kterak zrovna nadskočil po tom, co nalisoval naši spoludemonstranntku na zeď.

V 16:43 je za starým havířem mládežník v béžovém tričku.  To je jeden z těch, kteří nás uvítali u ministerstva "inteligentní debatou" o zlodějích, konkrétně ten, který nás přesvědčoval o zfalšovaných volbách.

(pro hnidopichy uvadim zdroj videa: youtube. timto dekuji)